Classic Show Brno 2011

Všechny zbrojní továrny hledaly v mírových letech náhradní výrobní program a ani v Brně tomu nebylo jinak. Na základě předvedení prototypu Ing. Novotného nazvaného OMEGA byla ve Zbrojovce na jaře 1924 zahájena výroba malého lidového automobilu s názvem DISK. Motor byl dvoudobý čtyřválec o objemu 600 ccm a výkonu 12 koní. Převodovku se spojkou v jednom tvořil třecí segment s přestavitelným přítlačným kotoučem. Během dvou let bylo vyrobeno oproti původnímu ambicióznímu plánu 500 vozů pouze asi 70–80 automobilů DISK. I to málo se však pro dlouhodobou nespolehlivost třecího převodu muselo bohužel od zákazníků vykoupit zpět. Jediný dochovaný exemplář tohoto vzácného vozu je v majetku Technického muzea města Brna.

Už do regulérní výroby se dostala koncepce Ing. Mackerleho, čerstvého absolventa brněnské techniky. Vycházel jak z tradičního pojetí, tedy žebřinový rám s kardanovou hřídelí přenášející výkon motoru na zadní nápravu přes jednoduchou rozvodovku bez diferenciálu, tak i zcela průkopnického. Motor byl vlastní konstrukce – dvoudobý dvouválec o objemu 1000 ccm a výkonu 18 koní. Vůz už měl na chladiči písmeno Z v průhledu hlavně, označen byl jako Z 4/18 HP a začalo se poprvé mluvit o Zetce. Tomuto typu se obecně říká také „osmnáctka“. Během let 1926 až 1930 bylo v různém provedení vyrobeno cca 2600 těchto velmi spolehlivých vozů, včetně tisícovky oblíbených užitkových verzí – valníků a rychlých dodávek.

Od roku 1927 bylo pro podporu prodeje vyrobeno několik závodních speciálů vycházejících ze sériového podvozku Z18. Zetky byly v závodech velmi úspěšné a v litrové kategorii obsazovaly vždy přední místa. Zkušenosti ze závodních speciálů se promítly i při výrobě nástupce Z18. U sériového litrového motoru se podařilo díky prodlouženému sání pomocí rotačního válcového šoupátka zvýšit výkon z 18 na 22 koní, přičemž spotřeba byla stále přijatelná. S tímto konstrukčně velmi zajímavým motorem bylo v letech 1929 až 1932 vyrobeno na 850 zetek typu označeného Z9. Jednalo se spíše o „luxusnější vůz“, který měl na rozdíl od předchozího typu diferenciál a vzadu stejně jako vpředu půleliptická pera s olejovými tlumiči. V té době probíhala různá jednání o spolupráci s automobilkou Praga. Nakonec ale zůstalo jen u zakoupení 500 kompletních výlisků čtyřdveřové karoserie z Pragy Piccolo, která byla použita na podvozcích Z9. Prodejní úspěch jako u Z18 se bohužel v době krize u dražší Z9 neopakoval.

Konstrukce automobilů tak dostala v roce 1932 úkol rychle s prodejem zetek něco dělat. Pod strachem ze zavření automobilního oddělení v rámci Zbrojovky byl neuvěřitelně rychle připraven do výroby úplně nový typ automobilu inspirovaný německým lidovým vozem DKW F1. Tentokrát byl duchovním otcem konstrukce Ing. Odstrčil. Nová zetka s označením Z4 měla přední náhon, dvoudobý motor umístěný vpředu v kompaktním bloku s převodovkou a rozvodovkou s diferenciálem. Podvozek byl nízké konstrukce s příčnými půleliptickými pery a nezávislým zavěšením všech kol. Motor s objemem 905 ccm dával necelých 20 koní. Vyrobeno bylo postupně celkem 2680 vozů typu Z4, který se dočkal celkem pěti výrobních sérií. Ty se od sebe lišily drobnými změnami viditelnými zejména na tvaru karoserie, která se postupně zakulacovala a také zvětšovala. Stejně byl od III. série zvětšen i objem motoru na 980 ccm, jehož výkon stoupl na 25 koní.

V roce 1934 byly také vyrobeny na podvozku III. série tovární závodní speciály pro 1000 mil Československých. Vyhrály svou kategorii tohoto prestižního závodu a nejen pro vyznavače značky Z se staly legendou. Jistě i proto, že to byl poslední v továrně vyrobený závodní speciál. Velmi úspěšné a oblíbené byly také na sériových podvozcích v pražských dílnách postavené nádherné zakázkové kabriolety či roadstery, které proslavil zejména komik Vlasta Burian.

V roce 1935 byly v konstrukčním oddělení rozpracovány dva projekty, které měly společný základ v konstrukci motoru (stejné vrtání a zdvih). Silnější vůz byl opět vybaven dvoutaktním, ovšem čtyřválcovým motorem a vpředu poháněnou nápravou. Rozvod směsi stále řídil píst se speciálním deflektorem a motor s objemem 1470 ccm dával na brzdě výkon 40 koní. Karoserie vyráběná v továrně sériově byla už tradičně dvoudveřová limuzína. Podvozek byl oproti Z4 delší i širší. Díky své rychlosti dostal vůz Z5 přídomek „Express našich silnic“. Byl vybaven kapalinovými brzdami Lockheed a v letech 1935–1936 bylo vyrobeno 357 kusů tohoto povedeného vozu.

Druhý výrazně menší automobil, který se dostal do prodeje i přes označení Z6 nakonec dříve, měl poloviční objem motoru (735 ccm) a výkon 19 koní. Přední náhon zůstal po různých úvahách o zlevnění výroby u tohoto dvouválcového vozu přece jen zachován i zde, ale bylo použito alespoň úsporné řešení pérování. Rám tvořila nosná roura podobně jako u tatrovácké koncepce. Vyrobeno bylo na 500 kusů těchto dvoudveřových kompaktních vozů. Karoserie je velmi zajímavá, a přestože na první pohled působí malým dojmem, uvnitř vozu je místa dostatek. Vozu Z6 se také říkalo „Hurvínek“ a i jeho cena byla lidová – 19 600 Kč. Vyráběl se v podstatě souběžně s typem Z5 Express, tedy v letech 1935–1936. V té době byla ve výrobě ucelená řada vozů – Z4, Z5 a Z6 –, což byl výsledek desetiletého účinkování Zbrojovky na automobilovém trhu.

Výroba automobilů byla na vrcholu prosperity administrativním rozhodnutím ministerstva národní obrany dne 15. října 1936 ukončena. Samozřejmě z pohledu potřeby vyzbrojit republiku to byl krok nevyhnutelný. Zbrojovka patřila v té době k největším výrobcům pušek a kulometů na světě a výroba automobilů byla pro ni vždy jen doplňkovou.

V letech 1924–1938 bylo ve Zbrojovce Brno a.s. vyrobeno celkem na 7000 automobilů. V dějinách automobilismu jistě zanedbatelné číslo, ale přínos alespoň pro vývoj v Československu byl nesporný. Disk se  čtyřválcovým dvoudobým motorem byl opravdovou československou lidovou vlaštovkou. Byl sice díky tehdejším technologickým možnostem třecího převodu neúspěšný, ale byl! Osmnáctka se může pyšnit tím, že byla prvním sériově vyráběným automobilem s dvoudobým motorem v Evropě. Soutěžní speciály vycházející z její konstrukce se zúčastnily závodů nejen na domácím Masarykově okruhu v Brně, ale také na  Nürburgringu a s velkými úspěchy na všech evropských soutěžních kopcích včetně našich Soběšic, Zbraslavi a Ecce Homo. Automobil Z9 má velmi zajímavý rozvod směsi pomocí rotačního válcového šoupátka, tedy další posun ve vývoji dvoudobého motoru. „Silná čtyřka“ byla u nás zase prvním sériovým vozem s pohonem předních kol. Také Express má u nás prvenství v podobě prvního sériového čtyřválcového dvoudobého motoru. Z6 Hurvínek byl na svou dobu také skvělým a krásným autem.

O to, aby se tyto vozy dokladující technický um našich dědů a pradědů zachovaly i dalším generacím, se snaží příznivci této značky. Sdružili se v Auto Z klubu Brno a jeho členové, soukromí sběratelé, připravili ve spolupráci s Technickým muzeem města Brna pro návštěvníky Classic Show 2011 nádhernou expozici téměř všech modelů dnes už zaniklé moravské automobilové značky Z.

Za Auto Z klub Brno Jiří Kohlíček